Летун космический, Славик незаменимый — видео с парнем в шлеме
Летун космический (Славик незаменимый) – мем с парнем в красной футболке со шлемом на голове из вирусного ролика 2009 года. Парень прыгал с высоты и запомнился такими фразами как “Собрался-разобрался”, “Маленькое очко”, “Славик незаменимый”, “Если б мишки были пчелами”, а также своими эмоциями до и во время прыжка.
ПроисхождениеВ 2009 году красноярское телевидение снимало репортаж про роупджампинг (прыжки с высоты на альпинистской верёвке). Главным героем был Иван Роганов, которому нужно было совершить прыжок с крыши девятиэтажки. Для молодого человека это был первый подобный опыт, поэтому парень испытывал вполне объяснимый страх перед прыжком, и всячески подбадривал себя. Эмоции Ивана были засняты на камеру, прикрепленную к его шлему.
Оригинальное видео было залито на ютуб 14 мая 2009 года, и на данный момент имеет более миллиона просмотров. Ролик можно разделить на две части. Первые 4 с лишним минуты Иван настраивает себя на то, чтобы прыгнуть, а затем, напевая песенку Винни-Пуха, наконец шагает с крыши.
Очко маленькое стало… Фух. Хнык-хнык. Уууу, помогите! Нет, я не могу! Блядь! Да я же летун, я ваще летун космический, такой блядь, как Гагарин нахуй! Всё блять! Всё! Собрался, собрался, собрался. Фхуу. Разобрался…
Толпа: Хочешь заменить Славика?Ваня: Так! Никто Славика не заменяет, Славик НЕЗАМЕНИМЫЙ!
Прыгун быстро стал популярным и получил сразу два прозвища “Летун космический” и “Славик незаменимый”. Хотя настоящее имя парня – Иван Роганов, а Славиком звали другого роупджампера, который, по словам очевидцев, также веселил толпу.
На момент съемок Ивану было 22 года, он жил в Красноярске и работал автомехаником. 26 сентября 2009 года вышло новое видео, на котором Ваня прыгнул со скалы Зуб Дракона в Красноярском крае. Но второй ролик не сравнился по популярности с оригиналом.
Роганов стал выступать на телевидении, давать интервью и показал того самого незаменимого Славика.
В 2013 году Enjoykin создал клип “Космос будет наш”, в основу которого легло то самое видео.
Материал дополнен редакцией. Хочешь попасть в Мемфис? Регистрируйся на сайте и делись своими находками из интернета. Лучшие материалы попадут на главную страницу сайта.
Если вы нашли ошибку, пожалуйста, выделите фрагмент текста и нажмите Ctrl+Enter.
Славик «незаменимый» feat DJ Buzz: Летун космический слова песни
Летун космический (исполнитель: Славик «незаменимый» feat DJ Buzz)
(Вова) Пошло. Давай. (Ваня-Прыгун) Блядь, ебучка. Мммм… мхх… хммм… (Вова) Отпрыгиваешь на косую, вон туда. (Ваня-Прыгун) На косую вон туда. (Вова) Да. И разворачиваешься, вот так. Вот сюда лицом разворачиваешься, а отпрыгиваешь туда. (Ваня-Прыгун) А я же могу, ну, просто так, щас туда, просто, в сторону сигануть? (Вова) Ну можешь, да, просто, не разворачиваясь, просто туда сигануть. (Ваня-Прыгун) А вот так боком туда могу? (Вова) Можешь боком, да, только подальше отпрыгивай, видишь там антенны, не зацепись, вон туда спрыгивай. (Ваня-Прыгун) Ой бля! (Толпа) Вань, команды знаешь как говорить? (Ваня-Прыгун) Ага, команды, щас нах! Команды, блядь! (Толпа) Вань, не туда целишься, по углу. (Ваня-Прыгун) У меня прицел сбился. (Толпа) Чисто по углу, Вань. (Ваня-Прыгун) Чисто по углу, на. Понял, на. Да. Реальные пацаны чиста па углу, на, прыгают, на, и всё, на! Фухх. Детей убрали оттуда? Щас маты будут, капец. Ууух нахер. Ой, жопкой цепляюсь! Хнык-хнык. (Вова) Ванька, давай. (Ваня-Прыгун) Щас, Вов, щас. Я не могу так быстро… ХАЙА БЛЯТЬ! Всё нахер! Чё ты смотришь? Доставай консервы, соленья, варенья! УУУУУХ! (Толпа) Прыгай, прыгай… (Ваня-Прыгун) Прыгай! Прыгай! (Толпа) На гараж прыгай. (Ваня-Прыгун) На гараж? На какой, их тут дохуя?! (Толпа) Маленький. (Ваня-Прыгун) Маленький! (Толпа) Ему понравится. (Ваня-Прыгун) А ноги почему дрожат? Гараж маленький? Срать хочу? Чё? Очко маленькое стало… Фух. Хнык-хнык. Уууу, помогите! Нет, я не могу! Блядь! Да я же летун, я ваще летун космический, такой блядь, как Гагарин нахуй! Всё блять! Всё! Собрался, собрался, собрался. Фхуу. Разобрался… Блядь, всё-всё-всё-всё-всё-всё, щас, моменто, моменто морэ! Так… На гараж! Прыгаю на гараж, антенны не цепляю, всё будет ахууууоооо! Хнык-хнык, сачок… хуев. (Толпа) Хочешь заменить Славика? (Ваня-Прыгун) Так! Никто Славика не заменяет, Славик НЕЗАМЕНИМЫЙ! Ёбаный очкодав-то. Ну всё! Смотрите! Готовый! Хуя себе, собрались! А, вы это, напомните, как её… Нет! Как здорово. Начало. (из толпы неразборчиво) А начало? Купол неба, бальш… Чё там? Нет. Качнётся купол неба, большой из звёздно-снежный, и мммыа. Неправильная песня, не знаю я. Всё, собрался! Надо нормальные считалочки! Смотрите, всё! ХУЯ СМЕЛЬЧАК! Чё на? Видали? Я ещё не так могу! Ебануться! Итак! Вот она, вот она! Внимание нахуй! Сам ты иди в жопу! Уууууух! Все прыгали, и я прыгну, мне-то чё нахуй! Блядь, сачок ебучий! Пошёл, разбежался, в сторону, развернулся — легко! Наблю… ЧЁ ЗА БЛЯДЬ?! Ну всё, весь настрой пятиминутный! Пипец на! Не толкайте. Так, всё, всё, тихо, тихо. Я как щас как дам туда, и капец, держите меня семеро! Блядь… Итак! Ффф. Всё, в сторону повернулся, пошёл, инструкции помню! Если б мишки были пчёлами, то они бы нипочём, никогда бы не подумали так высоко строить ДОООМММММААААРРР!!! ААААААРРР!!! ЫААААА!!!! ЫААААА!!! ЫААААА!!! ИИАААРРРР!!! УХХУР!!!! УХХУР!!!! НИХУЯ! ДА НУ НАХУЙ! Ёбаный в рот! Пиздец, граждане! Еее!!! БАЛКОНЫ!!! БАЛКОНЫ!!! АААААААААААААААААААА!! УУУУУ!!!! Пронесло, пронесло. ЁБ ТВОЮ МАТЬ, НАХУЙ, ААААААААААРРР!! ААААААААААРРР!!! Щас разобью чё-нибудь! УУУУХУУУ!!! УУУУЙЙЙ! БЛЯДЬ! НУ ЭТО ПИЗДЕЦ!!! ААААААААААРРР!!! Фуууух, нахер. Ухххх. Еб твою мать. (Тетка с балкона) …чё орешь-то? (Ваня-Прыгун) Йа щас там, у меня, блядь! Чё орёшь, а что мне ещё делать, блядь, если страшно? УЙААА!! ХУЯЯЯЯ!!! ХУЯК-ЧУЯ!!! УССА, ХОРОШО Я, БЛЯДЬ!! Будет она меня учить, как орать, как не орать! Выйди сама прыгни! (Тетка с балкона) Я милицию щас вызову, чё орешь-то? (Ваня-Прыгун) Извини, пожалуйста, боюсь очень. (Те
Славик — космический летун как Гагарин — Кафе Ржака
Реклама: Обратите внимание на футболки с летуном как Гагарин.
События разворачиваются в Красноярске во время съемок репортажа про прыжки с высоты на альпинистской верёвке. Типовая девятиэтажка — молодой человек Иван Роганов (а вовсе не Славик, как многие подумали, потому что Славик — это его прыгун-предшественник) прыгает с дома в первый раз. При этом он испытывает сильнейший приступ страха и, стараясь подбодрить себя, поднимает всем окружающим настроение.
Вова: Пошло. Давай.
Прыгун: Блядь, ебучка. Ммммм… мхх… хмммм…
Вова: Отпрыгиваешь на косую, вон туда.
Прыгун: На косую вон туда.
Вова: Да. И разворачиваешься, вот так. Вот сюда лицом разворачиваешься, а отпрыгиваешь туда.
Прыгун: А я же могу, ну, просто так, щас туда, просто, в сторону сигануть?
Вова: Ну можешь, да, просто, не разворачиваясь, просто туда сигануть.
Вова: Можешь боком, да, только подальше отпрыгивай, видишь там антенны, не зацепись, вон туда спрыгивай.
Прыгун: Ой бля!
Толпа: Вань, команды знаешь как говорить?
Прыгун: Ага, команды, щас нах! Команды, блядь!
Сообщники: Вань, не туда целишься, по углу.
Прыгун: У меня прицел сбился.
Сообщники: Чисто по углу, Вань.
Прыгун: Чисто по углу, на. Понял, на. Да. Реальные пацаны чиста па углу, на, прыгают, на, и всё, на! Фухх. Детей убрали оттуда? Щас маты будут, капец. Уууух нахер. Ой, жопкой цепляюсь! Хнык-хнык.
Вова: Ванька, давай.
Прыгун: Щас, Вов, щас. Я не могу так быстро… ХАЙА БЛЯТЬ! Всё нахер! Чё ты смотришь? Доставай консервы, соленья, варенья! УУУУХ!
Прыгун: Прыгай! Прыгай!
Сообщники: На гараж прыгай.
Прыгун: На гараж? На какой, их тут дохуя?!
Сообщники: Маленький.
Прыгун: Маленький!
Сообщники: Ему понравится.
Прыгун: А ноги почему дрожат? Гараж маленький? Срать хочу? Чё? Очко маленькое стало… Фух. Хнык-хнык. Ууууу, помогите! Нет, я не могу! Блядь! Да я же летун, я ваще летун космический, такой блядь, как Гагарин нахуй! Всё блять! Всё! Собрался, собрался, собрался. Фхуу. Разобрался… Блядь, всё-всё-всё-всё-всё-всё, щас, моменто, моменто морэ! Так… На гараж! Прыгаю на гараж, антенны не цепляю, всё будет ахууууоооо! Хнык-хнык, сачок… хуев.
Прыгун: Так! Никто Славика не заменяет, Славик НЕЗАМЕНИМЫЙ! Ёбаный очкодав-то. Ну всё! Смотрите! Готовый! Хуя себе, собрались! А, вы это, напомните, как её… Нет! Как здорово. Начало. (из толпы неразборчиво) А начало? Купол неба, бальш… Чё там? Нет. Качнётся купол неба, большой из звёздно-снежный, и мммыа. Неправильная песня, не знаю я. Всё, собрался! Надо нормальные считалочки! Смотрите, всё! ХУЯ СМЕЛЬЧАК! Чё на? Видали? Я ещё не так могу! Ебануться! Итак! Вот она, вот она! Внимание нахуй! Сам ты иди в жопу! Уууууух! Все прыгали, и я прыгну, мне-то чё нахуй! Блядь, сачок ебучий! Пошёл, разбежался, в сторону, развернулся — легко! Наблю… ЧЁ ЗА БЛЯДЬ?! Ну всё, весь настрой пятиминутный! Пипец на! Не толкайте. Так, всё, всё, тихо, тихо. Я как щас как дам туда, и капец, держите меня семеро! Блядь… Итак! Ффф. Всё, в сторону повернулся, пошёл, инструкции помню! Если б мишки были пчёлами, то они бы нипочём, никогда бы не подумали так высоко строить ДОООММММАААРРР!!! АААААРРР!!! ЫАААА!!!! ЫАААА!!! ЫАААА!!! ИИАААРРР!!! УХХУР!!!! УХХУР!!!! НИХУЯ! ДА НУ НАХУЙ! Ёбаный в рот! Пиздец, граждане! Еее!!! БАЛКОНЫ!!! БАЛКОНЫ!!! АААААААААААААААААА!! УУУУУ!!!! Пронесло, пронесло. ЁБ ТВОЮ МАТЬ, НАХУЙ, АААААААААРРР!! АААААААААРРР!!! Щас разобью чё-нибудь! УУУУХУУУ!!! УУУУЙЙЙ! БЛЯДЬ! НУ ЭТО ПИЗДЕЦ!!! АААААААААРРР!!! Фуууух, нахер. Ухххх. Еб твою мать.
Прыгун: Йа щас там, у меня, блядь! Чё орёшь, а что мне ещё делать, блядь, если страшно? УЙААА!! ХУЯЯЯЯ!!! ХУЯК-ЧУЯ!!! УССА, ХОРОШО Я, БЛЯДЬ!! Будет она меня учить, как орать, как не орать! Выйди сама прыгни!
Тетка с балкона: Я милицию щас вызову, чё орешь-то?
Прыгун: Извини, пожалуйста, боюсь очень.
Тетка с балкона: Чё извини-то, если надоели?
Прыгун: Надоели, всё, щас замолчу, опустят — убегу. КИЯ-ХУЯ. Хнык-хнык. Вова, тут на меня ругаются. Вова, там опять ругаться идут. Хнык. УААААЭЭЭЭАЭЭЙЭЭЭ, вы чё дела, вы чё, мэа? Кийа! Ня. Мне не удобно.
Летун космический — Memepedia — медиаплатформа МирТесен
Летун космический (Славик незаменимый) — мем с парнем в красной футболке со шлемом на голове из вирусного ролика 2009 года. Парень прыгал с высоты и запомнился такими фразами как «Собрался-разобрался», «Маленькое очко», «Славик незаменимый», «Если б мишки были пчелами», а также своими эмоциями до и во время прыжка.
ПроисхождениеВ 2009 году красноярское телевидение снимало репортаж про роупджампинг (прыжки с высоты на альпинистской верёвке). Главным героем был Иван Роганов, которому нужно было совершить прыжок с крыши девятиэтажки. Для молодого человека это был первый подобный опыт, поэтому парень испытывал вполне объяснимый страх перед прыжком, и всячески подбадривал себя. Эмоции Ивана были засняты на камеру, прикрепленную к его шлему.
Оригинальное видео было залито на ютуб 14 мая 2009 года, и на данный момент имеет более миллиона просмотров. Ролик можно разделить на две части. Первые 4 с лишним минуты Иван настраивает себя на то, чтобы прыгнуть, а затем, напевая песенку Винни-Пуха, наконец шагает с крыши.
Очко маленькое стало… Фух. Хнык-хнык. Уууу, помогите! Нет, я не могу! Блядь! Да я же летун, я ваще летун космический, такой блядь, как Гагарин нахуй! Всё блять! Всё! Собрался, собрался, собрался. Фхуу. Разобрался… Толпа: Хочешь заменить Славика?Ваня: Так! Никто Славика не заменяет, Славик НЕЗАМЕНИМЫЙ!
Прыгун быстро стал популярным и получил сразу два прозвища «Летун космический» и «Славик незаменимый». Хотя настоящее имя парня — Иван Роганов, а Славиком звали другого роупджампера, который, по словам очевидцев, также веселил толпу.
На момент съемок Ивану было 22 года, он жил в Красноярске и работал автомехаником. 26 сентября 2009 года вышло новое видео, на котором Ваня прыгнул со скалы Зуб Дракона в Красноярском крае. Но второй ролик не сравнился по популярности с оригиналом.
Роганов стал выступать на телевидении, давать интервью и показал того самого незаменимого Славика.
В 2013 году Enjoykin создал клип «Космос будет наш», в основу которого легло то самое видео.
Материал дополнен редакцией. Хочешь попасть в Мемфис? Регистрируйся на сайте и делись своими находками из интернета. Лучшие материалы попадут на главную страницу сайта.
Slavik the Starman — Coub
Slavik the Starman — Coub — самая большая платформа видеомемов- Дом
- Горячий
- Случайный
Подробнее …
Показать меньше
- Мне нравится
- Закладки
- Сообщества
Животные и домашние животные
Ведение блога
Стенд-ап и анекдоты
Мэшап
Аниме
Фильмы и сериалы
Игры
Мультфильмы
Искусство и дизайн
Живые изображения
Музыка
Новости и политика
Спорт
Наука и технологии
Еда и кухня
Знаменитости
Природа и путешествия
Мода и красота
танец
Авто и техника
Мемы
NSFW
Рекомендуемые
Coub of the Day
-
Темная тема
Pēdējie ceļa vārdi pašam sev pirms Valmieras maratona — Baskāju rūdas vīra neironu uzplaiksnījumi!
Jā! Es varu!
Валмиерские маратоны jau tepat aiz stūra, teju, teju jau klāt.Начинает jau pēc apaļām 44,5 stundām! Ap šo laiku man jau laikam vajadzētu būt pilnībā gatavam to noskriet. Вел шис недэшас сакума не туву неджутос гатавс, ун лайкас, ка та тас ари паликс лидз пашам стартам. Kā nekā — nekādi treniņi pēdējā nedēļā vairs praktiski nav paredzēti, atpūta vien un ēšana, ogļhidrātu uzkrāšana, tālab — kādēļ lai kas mainītos?
Kāpēc nejutos gatavs? Памата дэļ савас пиередзес гараджос тренинос, курием ит ка буту биджи джакалпо пар тесту пашам маратонам — ка вейкас гараджос тренинос, тапат бус ари маратона.Un, ja man būtu jānoraksturo visi savi garie maratona treniņi ar vienu vārdu, es laikam izvēlētos vārdu `draņķīgi` ..
Pirmkārt, garos treniņus (висмаз 30 км) aizvadīju tikai skaitā trīs (плюс vēl viena 30 kilometru sacensība), kas, manuprāt, ir tomēr nedaudz par maz. Protams, pats vainīgs, ka tik švaki skrēju, bet vairs jau neko nepadarīt. Otrkārt, tikai abi īsākie no šiem garajiem skrējieniem man sanāca daudz maz jēdzīgi, lai arī pirmo no tiem (31K) tomēr esmu reģistrējis ar nosaukumu `Vēl 11 km būtu..` un otrs (30K) bija VSK Noskrien koptreniņš Ozolniekos, bet koptreniņš jau pēc savas Definīcijas nevar būt slikts. Таку Ман Фиктивный garākais treniņš, kurš droši Виен līdz ар ОРЗ vislabāk varētu atspoguļot манас spējas Maratona, padevās pagalam čābīgs — vidējais ĀTRUMS šajos 36 kilometros sanāca Виен nožēlojamas 6:11 мин / км, Kas Maratona DOTU kopējo laiku ~ 4: 21 .. Pie tam pedējos kilometros ar prātu sapratu, ka jāskrien taču ātrāk, kas tā par nenormālu vilkšanos, bet gluži vienkārši nespēju ātrākā solī vairs pakustināt kājas.Tā patiešām bija jocīga sajūta ..!
Ja ar to vēl nav gana, jāpiemin viens no maniem gandrīz garajiem skrējieniem — 26 km skrējiens. Tajā, šķiet, pirmo reizi izbaudīju maratonistu izslavēto sienu , pret kuru `atsitos` jau krietni ātri — ap kādu 21. vai 22. kilometru. Ātrums tad nu strauji kritās, knapi vilku kājas un dzīvību, bet pēc finiša nokritu zālē gulēt un kādu laiku nekustējos 😉 Tiesa, toreiz bija arī pasilts laiciņšli, arī tevarikētu.
Līdz ar to varētu teikt, ka tāds ideāls garais treniņš man nebija sanācis neviens, pēc kura man liktos, ka varētu Principā arī skriet tālāk līdz pat maratonam.Tā nu šīs nedēļas sākumā domāju, ka diez kas nav, ka jau tik ātri pienākusi Valmieras maratona nedēļa. Otrdien vēl nedaudz paskrēju, lai gluži neatradinātu kājas no veicamās darbības.
Trešdien saņēmu savas SportsDirect pasūtītās preces, un nu jau varu nokomplektēt savu Valmieras maratona komplektu, kas sastāvēs no drēbēm, kuras nekad ipriekš vēl nebiju vilcés. Tā nu šo komplektu trešdien iemēģināju basajā skrējienā pa vietējo mikrorajonu un mežiņu, aizvadot pēdējo skrējienu pirms Valmieras 3,5 kilometru garumā.Skrēju vakarā, kad jau krēsloja (finišēju jau tumsā), laiks nebija nekāds patīkamais — pavēss un smidzināja -, kā arī pūta vējelis. Человек Radas iespaids, ка apkārtējie cilvēki DOMA, ка ESMU nenormāls .. Valmieras KOMPLEKTS sastāv нет ļoti īsajiem skrējēju šortiem, Кура saņēmu augstāk minētajā sūtījumā, kā arī нет Костального Trail серия T-krekla, кура ieguvu Ši гада janvāra skrējienā ра Velsas klintīm , бет куру лидз шим та ари не рейзи небию вель узвилцис. Каджас, протамы, басы. Tā nu gāju tādā paskatā krēslā pa trotuāru uz savu ierasto starta vietu, бет pretī man nāca cilvēki tērpušies mēteļos un ziemas zābakos.Protams, daudziem patīk pārspīlēt un uzskatīt septembri jau par ziemas sākumu ..
Tomēr pēc šī skrējiena sāku mēģināt apspiest sevī šaubas par gaidāmo maratonu. Ļoti labi skrējās minētajā komplektā, nekas neplandījās apkārt un netraucēja skriet, kā arī liekas, ka šis T-krekls varbūt pat aiztur vēju, jo bija tāda jocīga sajūmājū ne .. Valmierā gan basām neskriešu, skriešu huarachēs , taču tam nevajadzētu būtiski pasliktināt manu skriešanas prieku.Виениги — jāizdomā vēl, kā potīšu līmenī piestiķēt čipu. Laikam prātīgākais risinājums būtu apsiet kādu striķi ap potīti un pie tā ar savilcēju piestiprināt čipu.
Šīs nedēļas dienām ritot, vēl atcerējos, ka ne gluži viss tomēr ir bijis slikti — LSC rīkotajās 30 kilometru sacensībās Mežaparkā man taču bija gājis pat ļoti labi! Tās iesāku ļoti piesardzīgi, ar ātruma rezervi, un tāpat arī tās noskrēju — it kā brīžiem varēju paskriet ātrāk, brīžiem atkal nē, bet kopumā vidējais ātgaasmājājās ātrāmājTiesa, arī pēc šīm sacensībām pilnīgi noteikti nebija tāda doma, ka varētu turpināt vēl .. Pēdējos spēkus tomēr tiku atdevis pēdējā no 11 ar astīti apļiem un noskriuamīdujā no 11 ar astīti apļiem un noskri
Nu jau klāt piektdiena — saldumu diena. Рит виен картига атпута, вакара макарони ун тад джау ари клат маратоны. Nu jau esmu krietni pārliecinātāks par normālas noskriešanas iespējamību, lai arī varētu vēlēties vēl lielāku pārliecību. Taču gan jau vēl rītdiena manu pārliecību vairos 🙂
Pārliecība — sajūta, ko jūs piedzīvojat, pirms jūs pilnībā apzinaties situāciju
Tātad — esmu trenējies, esmu gatavs startēt, esmu gatavs noskriet, un es to izdarīšu! Ceru, ka rītvakar šos vārdus varēšu teikt pats sev ar vislielāko pārliecību!
Как это:
Patīk Notiek ielāde…
СвязанныеSpecificnost Schwartzova dramatu. Originalita díla spisovatele E.L. Шварц. Произвести адаптированный фильм
Pouze konkrétnost a Historicky přesné pokrytí životních faktů v dílech skutečného umělce mže sloužit jako odrazový můstek k nejširším generalizacím. Jak víte, ve světové literatuře různých dob dosáhly upřímně aktuální brožury vrcholů поэицкое обобщение и незаметно ни на své bezprostřední politické ostrosti.Lze dokonce tvrdit, že policyická akutnost tolik nezasahovala do jejich univerzálního lidského obsahu, ale spíše ji posilovala. Небыло от přehnané tvrdit, že психологический анализ ве Schwartzových příbězích je ve většině případů sociální analýzou. Neboť z hlediska vypravěče příběhů vzkvetá lidská osobnost pouze tam, kde ví, jak zkoordinovat své zájmy se zájmy lidí kolem sebe a kde její energie, její mentálosti pouze. Tyto motivy lze slyšet v různých Schwartzových příbězích.
Objektivní Historismus myšlení nezabil vypravěče ve Schwarzovi, ale dal jeho fantaziím vysokou nevyvratitelnost a filozofickou hloubku. Historická konkrétnost a dokonce objektivita nikdy a v žádném případě nezabránily tomu, aby se umělecké výtvory povznesly nad čas. Čím přesněji, subtilněji a hlouběji Evgeny Schwartz plnil své Historicky specificické poslání pamfletisty, tím přirozeně tím širší umělecký význam získával jeho výtvor jak pro svoji pro. To samozřejmě není nic nového ani paradoxního.Vzdálenost mezi současností a věčným je zkrácena jak hloubkou myšlení, tak talentem umělce, by naivní si myslet, že mohou být ve stejné umělecké biografii proti sobě. Velikost uměleckého vhledu a porozumění pozvedá současnost k výšinám věčného, stejně jako malichernost umělcových záměrů, jeho ideologická a morální krátkozěžěže.
O tom všem by snad nemělo cenu mluvit, kdyby pokus postavit se proti Schwartzovi, «rozzlobenému pamfletistovi, vášnivému, nesmiřitelnému synovi svého století, nějakémémée émujnémésémée»… budete Mit čas ohlédnout себе zpět, protože budete čelit ideologicky vyhraněnému milostivému vánočnímu dědečkovi, záměrně vyloučenému ге sociálních konfliktů, které jsou против životě dominantní hluboce cizí každodennímu životu našeho historického vývoje. Такова интерпретация Шварцова díla není pomoci, ale brání báječnému vypravěči v sebevědomí jít do budoucnosti. «
Již během války, v roce 1943, se k této myšlence vrátil Schwartz ve hře «Drak», již antifašistická a protiválečná orientace byla realizována v brožuře plné hněvu a rozhořěčenáspiší, гуманистический.Myšlenka této hry přišla spisovateli už dávno, dávno předtím, než nacisté zaútočili na naši zemi. Při přemýšlení o událostech, jejichž obecný význam nevyvolával žádné pochybnosti, se spisovatel obrátil k jejich психологический механизм и k důsledkům, které zanechávají v lidsk. Schwartz si položil otázku, která po mnoho let znepokojovala miliony lidí — jak se mohlo stát, že hitlerismus německu tak masivní podporu — a začal zkoumat samotnou podéstatu filist.Právě povaha této přizpsobivosti mu mnohé vysvětlila v tom, co se stalo v Německu za ta léta po nástupu Hitlera k moci.
Velká politická satirická zátěž nezbavila pohádku vytvořenou Schwartzem о poetické lehkosti аффинное nadarmo kdysi Леонид Леонов kdysi Tuto хру označoval ZA pohádku, která «JE velmi elegantní, plná skvělé brožury о brilantnosti, skvělé vtip.» Poezie politická hloubka, aktuálnost Литерарни jemnost se zde sešly ruku v ruce av naprosté shodě.
Drak líčil zemi vyčerpanou pod vládou zlého a mstivého netvora, jejíž skutečné jméno nevyvolávalo žádné pochybnosti.Již v poznámce popisující vzhled Draka v domě archiváře Karla Velikého bylo řečeno: „A nyní do místnosti bez spěchu vstupuje starší, ale silný, mladisvý, blonďatkov muž s vojárm. Vlasy jsou ježkem. Široko se usmívá »(ул. 327). «Jsem synem války,» upřímně se doporučuje. «V žilách mi Pordí krev mrtvých Hunů, je to chladnokrevná. V bitvě jsem chladný, klidný a přesný» (ул. 328). Bez taktiky, kterou zvolil, by nevydržel ani den. Jeho taktikou je, že náhle zaútočí, počítá s lidskou nejednotností a s tím, že se mu již podařilo vykloubit, slovy Lancelota, jejich duše, otrávit jjich krevjností zabit.
«Lidské duše, má drahá,» vysvětluje Drak Lancelotovi, «jsou velmi houževnaté. Řezání těla člověka na polovinu — člověk zemře … Duše bez paží, bezěvěše duše … Duše bez paží, bezěvěže duše duše mrtvé duše. Ne, ne, škoda, že jsou neviditelní “(s. 330).» To je tvoje štěstí, «reaguje Lancelot na last drakova slova.
Яко по себе Dival dopředu, v příštích desetiletích Videl Шварц против umělcově Мысли, že zničení samotného Драка okamžitě nevrátí к životu Lidi, které zmrzačil, že я Pote, со nenáviděný Fuhrer zmizí, буде stále JE nutné Vest tvrdohlavý trpělivý СФС ZA Osvobození LIDI ze zajetí zlověstné fašistické demagogie.
Humanisté různých dob bojovali za návrat člověka «k sobě», za takové sebepochopení, v důsledku čehož by nepochyboval, že duševní statečnost je vždy lepší než slabežáško vždí lepší než slabežáško vždy lepší než slbežeško válés. Stejného cíle sledoval ve své práci moudrý „vyhlížející“ vypravěč.
Během Velké vlastenecké války byl Schwartz evakuován z obklíčeného Leningradu do Kirova (Vyatka) в Сталинабаду (Dušanbe). Практика на грохе «Драк» (1943), была настроена на валце.Hra byla z repertoáru odstraněna bezprostředně po premiéře v leningradském divadle komedie. Hra zůstala zakázána až do roku 1962. Obsah hry nebyl omezen na vítězství dobrého rytíře Lancelota nad zlým vládcem Drakem. Moc Draka была заложена на том, že byl schopen „vykloubit lidské duše“, proto hned po jeho smrti začal mezi jeho přisluhovači boj o moc a lidé byli stále svou bídnou existenc.
Drak je možná jeho nejtrapnější hrou. Жанровая информация «Пржибех ве трэш актех» неокламе ани дите — од самим зачетку видим скутечный, аж пржилиш скутечный живот в заплеце, поставка сценария:
Драк:… Moji lidé jsou velmi děsiví. Nikde jinde je nenajdete. Moje práce. Rozřezal jsem je.
Ланселот: Начало жизни.
Драк: Je venku.
Ланселот: Ne.
Drak: Kdybys viděl jejich duše — oh, třásl by ses.
Ланселот: Ne.
Драк: Доконце быч утекл. Nezemřel bych pro mrzáky. Já, můj drahý, jsem je osobně zmrzačil. Podle potřeby a zmrzačený. Lidské duše, má drahá, velmi houževnaté. Pokud rozříznete tělo na polovinu, člověk zemře.A pokud svou duši roztrhnete, stanete se poslušnější a nic víc. Ne, ne, takové duše nikde nenajdete. Pouze v mém městě. Duše bez paží, beznohé duše, hluchoněmé duše, řetězové duše, duše policistů, zakleté duše. Víte, proč purkmistr předstírá šílenství? Aby zakryl fakt, že vůbec nemá duši. Děravé duše, duše venalu, zatvrzelé duše, mrtvé duše. Ne, ne, je škoda, že jsou neviditelní.
Ланселот: Tohle je tvoje štěstí.
Драк: Джак?
Lancelot: Lidé by se báli vidět na vlastní oči, čím se jejich duše staly.Byli by zemřeli a nezůstali podřízeným lidem. Kdo by tě pak živil?
Drak: Bůh ví, možná máš pravdu … (ул. 348).
A Schwartz se svou pozorností vůči vnitřnímu světu, a nikoli dočasně, ale věčně, stává dědicem velkých ruských klasiků. Текст Jeho hry dává dostatek důvodů k tomu, aby byl přečten jako příběh boje mezi dobrem a zlem, a to nejen zvenčí, ale i uvnitř člověka. Евгений Шварц, stejně jako jeho Lancelot, byl veden láskou k lidem.
Дей «Драка» má spoustu zaběhnutých pohádkových tahů a prvků, toto je další příběh o hrdinovi-hadím bojovníkovi… téměř archetypálním. Ano, jen obyvatelé města, osvobození z vlády čtyř set let monstra, z nějakého důvodu nejsou šťastní. Nepomáhají rytíři v boji s hadem, ani se neradují z jeho vítězství. «Я … упршимнe připoutaný k našemu drakovi! Dávám ti čestné slovo. Stal jsem se mu blízkým, nebo co? Já, víš, dokonce, no, jak mohu říci, chci dát svůj život za on … Vyhraje, divný malý yudushko! Милачку! «Je to rušný leták! Ach, já ho tak miluji! Ach, miluji ho! Miluji ho — a tím to končí» (ул. 359), říká purkmistr.
Není jednoduché takové lidi milovat, ještě těžší je zachránit je — koneckonců to sami nepotřebují, jsou z pravdy — «otočí je, odhodí. Правда — víte, co to je voní, zatraceně? Дост … Sláva drakovi! «
Ve hře se hodně podobá příběhu evangelia, některé poznámky se otevřeně vztahují k biblickému textu. Lancelotův příběh je příběhem spravedlivého muže, který přišel zachránit lidi a byl jimi zničen. «Odpusť nám, ubohým vrahům!» — обычно si povzdechli a podali mu místo helmy kadeřnickou umyvadlo, místo štítu měděný tác a — místo kopí — list papěvídéc na boj… že oštěpem skutečně je opraveno, což je certifikováno podpisem a připojením pečeti „…
Ale přesto má Lancelot několik věrných spojenců, kteří jsou rádi, že čekali na příchod Osvoboditele. Rytíř pomocí létajícího koberce, meče a čepice neviditelnosti, které darovali, porazí draka, ale šťastný konec příběhu je ještě daleko … „Čekali jsme, čekaliek nečás let, A pak jsme čekali. Забей хо а не хте нас йит на свободу «(ул. 388), — říkají přátelé Lancelotovi.
Hrdina, který během bitvy hodně trpěl, zmizí, odejde do hor léčit rány a purkmistr zaujme místo Draka, který se s „dračími“ povinnostmi vyrovná o nic hůře než bývalý tyran. Obyvatelé, kteří prokleli starého draka, si ani nevšimnou, že dostali nového.
A přesto … Lancelot se vrací (Druhý příchod?), Ale přijít do tohoto města podruhé je pro něj mnohem horší než to první, protože osvobození obyvatelé znovu a znovu zradí, .«Видел jsem, jak jsi rozkošně plakal, když jsi křičel na purkmistra:« Sláva tobě, vítěz draka! »
1. občan. Je to správné. Pláč. Ale nepředstíral jsem, панель Lancelote.
Ланселот. Ale věděl jsi, že draka nezabil.
1. občan. Věděl jsem to doma … — ale na přehlídce … (Roztáhne ruce.)
Ланселот. Заградник!
Naučili jste snapdragony křičet «Hurá na prezidenta!»
Zahradník. Naučil se.
Ланселот. А учил?
Zahradník.Ano. Jen křikem snapdragon pokaždé vyplazil jazyk. Myslel jsem, že dostanu peníze na nové Expery …
«Co s tebou mám dělat?» — smutně vykřikne Dračí přemožitel.
«Plivej na ně, odpovídá purkmistr.« Tato práce není pro tebe. Heinrich a já je zvládneme perfektně. To bude nejlepší trest pro tyto malé lidi. » (стр. 362).
Ale teď Lancelot přišel navždy a teď ví, co má dělat: «Je tu málo práce. Horší než vyšívání. В každém … будет muset zabít draka.«
Град «Драк» пршишла к публике аж бехем «тани», v 60. letech, a překvapivě souzněla s duchem doby. V roce 1944 была по zkoušce šatů zakázána. «Jde o německý fašismus?» Zeptal se jistý vysoký úředník a téměř dvě desetiletí byla hra «на украл». Автор vzal klidně. Nikdy nepřepsal nic, co by potěšilo úřady, možná věřil, že jeho příběhy byly napsány pro budoucnost.
Schwartz se vždy distancoval od politiky, ale nikdy od života. В их hrách je mnoho přesných znaků doby a je jasné, že nebyly napsány «kvůli umění», ale pro lidi.
Конец «Драка» и трагический путь, не требующий защиты. «Забит драка в každém» (а теды в собе) není snadný úkol a ten, kdo se ho ujme, s sebou nese velké riziko. Ale za pokus to nepochybně stojí.
Pouze konkrétnost a Historicky přesné pokrytí životních faktů v dílech skutečného umělce mže sloužit jako odrazový můstek k nejširším generalizacím. Jak víte, ve světové literatuře různých dob dosáhly upřímně aktuální brožury vrcholů поэицкое обобщение и незаметно ни на své bezprostřední politické ostrosti.Lze dokonce tvrdit, že policyická akutnost tolik nezasahovala do jejich univerzálního lidského obsahu, ale spíše ji posilovala. Небыло от přehnané tvrdit, že психологический анализ ве Schwartzových příbězích je ve většině případů sociální analýzou. Neboť z hlediska vypravěče příběhů vzkvetá lidská osobnost pouze tam, kde ví, jak zkoordinovat své zájmy se zájmy lidí kolem sebe a kde její energie, její mentálosti pouze. Tyto motivy lze slyšet v různých Schwartzových příbězích.
Objektivní Historismus myšlení nezabil vypravěče ve Schwarzovi, ale dal jeho fantaziím vysokou nevyvratitelnost a filozofickou hloubku. Historická konkrétnost a dokonce objektivita nikdy a v žádném případě nezabránily tomu, aby se umělecké výtvory povznesly nad čas. Čím přesněji, subtilněji a hlouběji Evgeny Schwartz plnil své Historicky specificické poslání pamfletisty, tím přirozeně tím širší umělecký význam získával jeho výtvor jak pro svoji pro. To samozřejmě není nic nového ani paradoxního.Vzdálenost mezi současností a věčným je zkrácena jak hloubkou myšlení, tak talentem umělce, by naivní si myslet, že mohou být ve stejné umělecké biografii proti sobě. Velikost uměleckého vhledu a porozumění pozvedá současnost k výšinám věčného, stejně jako malichernost umělcových záměrů, jeho ideologická a morální krátkozěžěže.
O tom všem by snad nemělo cenu mluvit, kdyby pokus postavit se proti Schwartzovi, «rozzlobenému pamfletistovi, vášnivému, nesmiřitelnému synovi svého století« nějakězénénénénéménésénéjéné éménénéjénéné é… podívejte se kolem sebe jako ideologicky emaskovaný a blažený vánoční dědeček, záměrně vyloučený z dominantních sociálních konfliktů v životě a hluboce cizíuhožehodennýstory. Такова интерпретация Шварцова для непомаши, але брани бажечному выправочи себеведоме jít до budoucnosti. «
Již během války, v roce 1943, se k této myšlence vrátil Schwartz ve hře„ Drak “, již antifašistická a antilečná orientace byla realizována v brožuře plné hněvě a rozhoříčenpi.Myšlenka této hry přišla spisovateli už dávno, dávno předtím, než nacisté zaútočili na naši zemi. Při přemýšlení o událostech, jejichž obecný význam nevyvolával žádné pochybnosti, se spisovatel obrátil k jejich психологический механизм и k důsledkům, které zanechávají v lidsk. Když si Schwartz положил отозку, что по многим летам знала милионы лиди — як сэ мохло stát, že Hitlerismus našel v Německu tak masivní podporu -, začal se dívaté smotínouis podporu.Právě povaha této přizpsobivosti mu mnohé vysvětlila v tom, co se stalo v Německu za ta léta po nástupu Hitlera k moci.
Velká politická a satirická zátěž nezbavila pohádku vytvořenou Schwartzem o поэтичные легкости и не надармо кдыси Леонид Леонов kdysi tuto hru označoval za pohádku, která „je velnoská? Litterární jemnost se zde sešly ruku v ruce av naprosté shodě.
Drak líčil zemi vyčerpanou pod vládou zlého a mstivého netvora, jejíž skutečné jméno nevyvolávalo jádosnti.Již v poznámce popisující vzhled Draka v domě archiváře Karla Velikého bylo řečeno: „A nyní do místnosti bez spěchu vstupuje starší, ale silný, mladisvý, blonďatkov muž s vojárm. Vlasy jsou ježkem. Široko se usmívá »(ул. 327). «Jsem synem války,» upřímně se doporučuje. «V žilách mi Pordí krev mrtvých Hunů, je to chladnokrevná. V bitvě jsem chladný, klidný a přesný» (ул. 328). Bez taktiky, kterou zvolil, by nevydržel ani den. Jeho taktikou je, že náhle zaútočí, počítá s lidskou nejednotností a s tím, že se mu již podařilo vykloubit, slovy Lancelota, jejich duše, otrávit jjich krevjností zabit.
Související materiály:
Satira jako prvek Bulgakovova básnického systému
Satira zaujímá významné místo v díle M. Bulgakova, ale zjevně o tom není dost děl. Díla, která se objevila v různých periodikách, knihách a sbírkách vědeckých prací, jsou konvenčně rozdělena takto: První …
Spojení pohádek a mýtů. Pohádka «Bílá kachna»
Vezměme si na rozbor další pohádku «Bílá kachna». Jeden princ si vzal krásnou princeznu. Neměl jsem čas s ní mluvit, neměl jsem čas ji poslouchat a už bylo nutné se rozejít.»Princezna hodně plakala, princ ji hodně přemlouval, přikázal neodcházet …»
Osud cyklu «Kroniky Narnie» в современном свете: edice, kritika, filmové adapace. Критика
К.С. Льюис Цикл Letopisů Narnie byli mnohokrát kritizováni. Obvinění z diskriminace na základě pohlaví vycházejí z popisu Susan Pevensie ve filmu Последний вздор. Льюис charakterizuje po …
Služebník krále:
«Dovolte mi, abych vám řekl otevřeně, zhruba jako starý muž:»
Jste skvělý muž, pane! «
Шварц Э.Л., Обнаженный король / Пьесы, М.-Л., «Советский писатель», 1982, с. 87.
Studoval, ale nedokončil právnickou fakultu Moskevské univerzity, protože se začal zajímat o divadlo, kde hrál jako herec. I přes pozitivní hodnocení jeho rolí E.L. Schwartz opustil jeviště a od počátku 20. let pracoval jako litterární sekretář K.I. Chukovsky , později — novinář.
Od roku 1924 pracoval v dětském vydání Gosizdatu pod vedením С.Я. Маршак в Ленинграде.
«Nyní je těžké si představit, jak jsme byli veselí.» Пантелеев си vzpomněl, жак poprvé ве присел svém životě ве 26 letech па Dětské oddělení Státního Nakladatelství zeptal себе našich sousedů ве vědeckém oddělení, жак najít Олейникова Нево Schwartz … V Tuto dobu себе otevřely další dveře odtamtud на všechny čtyři křičely: «Jsem velbloud!» vyskočil mladý kudrnatý muž a nevšiml si publika, zmizel zpět. «Je Oleinikov», редактор vědeckého oddělení a nevyjádřil žádné pocity — ani překvapení, ani odsouzení, zjevně zvyklí na chování sousedů.«
Шварц Е.Л., žiji neklidně … (z deníků), L., „sovětský spisovatel“, 1990, s. 241.
V roce 1948 Evgeny Schwartz napsal hru «Obyčejný zázrak», kde král snadno ospravedlňuje svěrstva:
Král: Jsem hrozný člověk! […] Despote. A kromě toho jsem mazaný, mstivý a rozmarný. […]
A nejvíce urážlivé je, že to není moje chyba …
Mistr: Kdo to je?
Hosteska: Není možné odolat?
Král.Kde tam! Spolu s rodinnými klenoty jsem zdědil všechny odporné rodinné rysy. Dokážete si představit to potěšení? Pokud uděláte něco ošklivého, všichni reptají a nikdo nechce pochopit, že je to chyba tety. […]
Strýc! Právě se dostal k rozhovoru, stalo se to, s kým musel, utkal o sobě tři krabice a pak se styděl. A jeho duše byla tenká, jemná a snadno zranitelná. A aby později netrpěl, bral a dokonce otrávil partner. […] Strýčku, strýčku, strýčku! Není třeba se usmívat! Jsem čtivý a svědomitý člověk.Jiný by z jeho podlosti obvinil soudruhy, šéfy, sousedy a jeho manželku. A měním za předky, stejně jako za mrtvé. Je jim to jedno, ale pro me je to jednodušší. […] Odpovězte si bez obviování
sousedé, přes veškerou jejich podlost a hloupost — nad lidskou sílu!
Nejsem žádný génius. Prostě král, co desetník.
První sbírka her byla vydána v roce 1956 E.L. Шварц. Předtím byly úřady po premiéře zakázány několik her.
«Главный стилистический простржедкем, který zajišťoval originalitu Schwarzova dramatu a proslavil jej, je technika stylistického kontrastu, neočekávané kombinace různých stylistických vrstev.»»Прото былы všechny Tyto slavné Fraze Schwartze Tak vryty сделать paměti, změnily себе v okřídlené citáty vstoupily сделать idiomu Ruske интеллект:. Zvíře nechce pochopit, že hlavní VECI на наси cestě jsou jemné pocity (Do prohlášení stylizovaného v duchu sentimentální прозы JE vložena tvrdá kletba.) Mohu vám poskytnout úplný seznam jeho zločinů, které jsou stále […] pouze naplánováno na popravu. (Pohádkové zvěrstvo je vyprávěno jazykem byrokratických jednání.) Smiluj se nad dědičnými zabijáky… (Слово «врахове» было вложено в инфантильную сентиментальную формулу.) … Яки живот без крале! Jen toužíme! (Státně-vlastenecké výkřiky doplňují fráze ve stylu «krutých románků».) Dejte mi pózu extrémní nedbalosti. (V přímé řeči se používá čistě popisný obrat a je dokonce namířen na samotného mluvčího.) Mami, zastřel ho! (Světským tónem JE podtrženo, že JE navrženo Забит člověka.) Ve skutečnosti JE stejný Princip stylistického paradoxu postaven на základech všech Поставском Schwartzova dramatu: hloupí Кралове, obchodní lupiči, infantilní ministři, Баба Яга «něžně šlehá самы SE Sebou, básníkem, Který také pracuje jako kat (sic!) atd.Byla to záměrná expozice této techniky. «
Лосев Л.В., Ме (муар) Е.Л. Schwartz / Solženicyn a Brodskij jako sousedé, Петроград, «Накладательство Ивана Лимбаха», 2010, с. 237.
„Skutečnost vlivu kreativity Hans Christian Andersen pro drama Evgeny Schwartz zřejmé. Tři z jeho her — «Nahý král», «Sněhová královna» a «Stín» jsou napsány na Andersenových zápletkách a jedné z nich — «Stíny» — předchází slavná slova Andersena z «Příhoosta» jsem to vytvořil a pak jsem to jen vypustil na světlo.»Для nemohlo upoutat pozornost badatelů, я když Проблемные samozřejmě není vyčerpán, zejména прото, že на Jeho prvních adresách быль Kläden důraz на skutečné ideologické věcné aspekty podobností Нево rozdílů vypravěčů — COz bylo přirozené про Эру oslabování ideologických zákazů«.
Исаева Е.И., Ганс Христиан Андерсен и Евгений Шварц, v Сб: Podél nebeské duhy za světem: k 200. výročí H.K. Андерсен / Респ. редакция Н. А. Вишневская и кол., М., «Веда», 2008, с. 134.
«Existují lidé, kteří talentovaně pracují v tradicích Schwartzu, řekněme: Gorin s jeho» That Munchausen «,» Herostratus «,» The House That Swift Postaven «… «
Зарубина Т., О Шварцови, часть «Нева», 1991, № 10, с. 207.
Шварц Евгений Львович — драматика. Narodil se v rodině lékaře. Иего отец, Жид, ктери преобразовал ке кришанства, выступал в Казаньском универзиту; účastnil se aktivit levicových sociálně demokratických organizationací, podléhal dohledu veřejné policie; матка, руска, была талантливая аматорская геречка, в младенце грала в постановочном драматическом кругу славные дивадельные поставы барона Н.В. Дризена.Шварц прожил детей на Майкопу. Шварц абсольвовал школьную школу (1905-13). V roce 1914 vstoupil na právnickou fakultu Moskevské univerzity, ale studoval pouze do roku 1916. Na jaře 1917 byl Schwartz povolán do armády. Podle některých vzpomínek se zúčastnil Kornilovovy «ledové kampaně».
Schwartzova tvůrčí biografie začala v roce 1919, kdy se stal hercem Divadelní dílny pod vedením P. K. Weisbrema в Ростове-на-Дону. V roce 1921 se Schwartz spolu s Divadelní dílnou přestěhoval do Leningradu.
V roce 1924 publikoval časopis «Sparrow» první příběh o Schwartzovi «Příběh staré Balalajky» psaný ve verších. Pohádku schválil S. Marshak, poznamenal ji O. Mandelstam.
Od roku 1925 vyšlo několik malých knih pro děti, na jejichž tvorbě se Schwartz podílel — vytvořil поэтично пописки за креста: «Вороненок», «Валка Петрушки на Степки Растрепка», «Балл», and Seek »,« Petka -kohout — vesnický ovčák. «Schwartz se stává dětským spisovatelem. Je snadno publikován в описании Ленинграда: «Воробей» («Новый Робинзон»), «sovětští chlapi», «Oktyabryata», «Ježek» и «Siskin».
První hra Schwartze «Underwood» была написана в 1928 году и была замечена в Ленинградском дивизионе младше (Divadlo pro mladého diváka) в 1929 году AABryantsevem.
Styl Schwartzových raných her, které ještě nebyly úplně dokonalé, se vyznačoval vtipným začátkem. V pozdějších dílech vystřídá юмор ирония.
Kromě obecného konfliktu spojeného s bojem dobra a zla, již v těchto hrách se Schwartz začíná obávat problému, který naroste do své plné výšky při práci na zla „nakedé king muz“, „- Hrdiny a bojovníka za spravedlnost, s obyčejnými lidmi.
Hru «Nahý král» напсал Schwartz v roce 1934 на žádost vrchního ředitele Leningradského komediálního divadla Н. П. Акимов. V samotné myšlence tohoto díla se hádají zvláštní rysy, které hluboce charakterizují Schwartzův přístup k zobrazení života v literatuře. Nahý král je на jedné straně hrou o modernosti. Jedním z hlavních v něm je obraz diktátorského státu, ve kterém lze snadno uhodnout předválečné Německo. Na druhou stranu se Schwartz v díle na současné téma obrací k Andersenovým námětům («Pytlák», «Nové šaty krále», «Princezna a hrášek»).Realita ve Schwartzu se opět ocitá ponořená do záměrné konvence pohádky. Dílo přestává být jen pamfletem na téma dne, i když je mimořádně relatední. Překračuje hranice úzkoprsých, národních. Problémy, které jsou v něm kladeny, získávají univerzální zvuk. Nahý král nebyl během dramatikova života nastudován, ale právě toto dílo později přineslo autorovi celosvětovou slávu.
A v roce 1940 se objevila první pohádka pro dospělé — «Stín». Stín (který opět vychází z Andersenových motivů) pokračuje v morálním tématu duality, které je nesmírně důležité pro veškerou ruskou literaturu.„Stín“ je zosobněním skryté, mlhavé stránky lidské duše. Je v každém a je to ona, kdo se stává oporou pro zlo, které se děje kolem člověka. Odpor vůči zlu se vždy ukáže být opozicí nejen vůči vnějším okolnostem, ale především vůči sobě samému.
V roce 1943 se objevila hra «Drak» (конечная версия — 1944). Zinscenoval ho NP Akimov, ale hned po prvním představení byl uznán jako «škodlivá pohádka» (tak se jmenoval zničující článek v novinách «Literatura i iskusstvo») и odstraněn. Гра «Драк» и сложная кладка.Поставенные авто в нем vyjádřené není zřejmé. Odmítnutí «Draka», официальный kritika jakoby zdůraznila politický zvuk hry, negativní ve vztahu k aktuálnímu stavu věcí. Sám Schwartz však tvrdil, že v jeho hře není žádná politická konotace, že jeho příběhy nejsou alegoriemi a postavy v nich v žádném případě nemluví v ezopském jazyce. Filozofický příběh Schwartze, který představoval nejdůležitější problém zachování lidské osobnosti, konfrontování hrdiny milujícího svobodu s diktátorem, se dobrováedogálízórálízání jéléní nebo.Nejsilnější rezonanci v této hře získává také téma «obyčejného» člověka, který se ukáže být zodpovědný za zlo, pod kterým souhlasí žít. Pokud si vzpomeneme na Schwartzovu neustálou snahu sjednotit konvenci a realitu v uměleckém světě, pak se nejednoznačné vnímání «Draka» jeho současníky stává pochopitelným. Schwartzův příběh se tentokrát ukázal být příliš pravdivý a blízký životu.
6. Мелун. Tajemství kouzla arbuzovských hrdinů. Expanze v čase jako funkce zápletek řady her. Láska je katalyzátorem osobnosti ve hrách «Tanya», «Můj chudák Marat»
«Můj ubohý Marat» je nejnápadnější z arbuzovských her.
Ačkoli jeho akce začíná ve válce, blokáda není ani tak zázemím jako alegorií. Blokáda města uvězněná v nepřátelském kruhu byla prolomen, ale blokáda bude naštěstí trvat ještě mnoho let.
Příběh milostného trojúhelníku, vyprávěný dramatikem, je nadčasový, jinak by se pátou dekádu neudržel nad vodou. Ale naše století a naše divadlo „Můj chudák Marat“ se zdají být nepohodlné. Tato hra, zejména pod hlavičkou „dánského“ představení, je zdeformována tak, že místo věčného příběhu o lásce tu máme přitažená retro představení, karikatury tocity a doby.
V roce 1971 nám Anatoly Efros ve filmové hře «Марат, Лика и Леонидик» указывал звёздные друх лиди — Лиди себе звёзды граждан. Пржедевший был проездом на Марату. Марат — постава, где на себя обвикле две глаза — одна поза Ефроса. Марат Александра Збруева никого необтежовал, небыла там жадна жирава ирония, жадне отравне клаунства, жадне зесмешновани ве смэру своего противника. Neskrýval nic, neskrýval se před nikým, vždy zůstal čestným, odvážným a skutečným člověkem (je jasné, že tuto sadu a v takovém pořadí lze dnes použímele or ironicky.letech) — это оправдание такой был непршедстираль, že je takový.
Hrdinové, i když hráli v prvním aktu dospívajících, se vůbec nepodobali na dospělé. A co víc, nikdy, nikdy — nevylíčil, nepózoval jako dítě.
А. Збруев, О. Яковлева, Л. Круглы в телевизионном поезде «Марат, Лика и Леонидик» подле «Мой убогий Марат». Резисер А. Эфрос
V Lice (Ольга Яковлева) с женской защитой от самого себя. Během celého představení se vyznačovala charakteristickým, hořce zamyšleným, téměř svůdným gestem: mírně otevřená ústa a nepřítomné okusování prstu nebo pramene.
Леонидик (Лев Круглый) здесь выпадал нейрозумной, неймудржей и нейцитливой. Hrdinové byli okamžitě nezávislí, velcí. Ačkoli interně, všichni tři zůstali tak navždy zranění, nedokončení válkou. Дети, которые пришли или родились а в зиме 1942 года, мы наполнились мртве местом, где проводились стали родичи и когда другие.
V představení Efros byli na jedné straně absolutně zdrceni láskou, na druhé straně — lehcí, krásní, zamilovaní, lidé navzájem šťastní.
Při příštím setkání pro tři v roce 1946 se Leonidik a Marat skvěle bili do polštářů, ale to není vůbec zábava, ale zoufalá hra, zbytky zábavy, společná, jako ruleta, oč
A miluji tě, Liko.A pak vyskočil, popadl Marata za krk, silou se přitáhl až k bolesti.
Diskutovali jsme tedy, co je vítězství. Diskuse o tom, co je láska. A při pronásledování slov do Marata nevletěla legrace, ale skutečná rána, a po chvíli se všichni tři (aniž by řekli slovo nahlas, už se vnitřný spikli: hněv — nevšimnímáný j se odpojit a smích zeslábl, zmizel z tváří a tváře začaly být vážné.
Protože jsem teď musel nějak žít.S touto láskou. А жили. Provedli kříž jejich komplikovaného vztahu v ramci konfliktu rezervovanosti. Polovičním slovem a napůl pohledem pochopili vše o jejich povznášející lži.
Pokud se takový Marat na Leonidika zlobil, было to jen proto, že byl opět „naložený“, což znamená, že by se o Lika neměl umět starat. Марат si nedovolil žádný jiný druh nespokojenosti. V žádném případě nebyl zbabělec. Jednoduše jsem si nedal právo na soukromé, индивидуальный, особенный.
М.И.Туровская, анализ образов Арбузова, в одном месте с текстом диалога с текстом Евгены Шварце:
Mistr. Kdo se odváží uvažovat nebo předpovídat, když se člověka zmocní vysoké city? Žebráci, neozbrojení lidé vrhají krále z trůnu z lásky k bližním. Vojáci z lásky ke své vlasti pošlapávají smrt nohama a ona běží, aniž by se ohlédla. Mudrci vystupují do nebe a ponoří se do samotného pekla — z lásky k pravdě. Země je přestavěna z lásky ke kráse. A co jsi udělal z lásky k dívce?
Медведь. Вздал жсем к. «Odmítnuto» это ключевое слово про почопени акци постав ве hře.
Марат опустил Лику из того дерева, уже в роче 1959 опустил Тамару Ильин в «пети вечереч» Александра Володина — «неуспокоил взнесеные идеи». Dochází му смысл про повинность, usoudí, že pro tuto jím milovanou dívku se více hodí někdo jiný, někdo klidnější a domáckější. Lika odmítne Marata ze soucitu nad osiřelými a zamilovanými do ní, Liky, Leonidika. A také pravděpodobně, protože s takovým člověkem je skutečně bezpečnější budovat život.Леонидик засе по летех родиннего нештести одмита Лика, протоже си уведомуе, е ласка е йен зе соуситу, ласка в непршитомности свободы е фиктивны, ничи.
Na Nový rok 1960 se všichni tři konečně vypořádají s koulí pocitů, každý dělá jedinou správnou věc. Najde vnitřní sílu změnit osud.
Ale to všechno — o odmítnutí lásky ve jménu stěstí ne pro sebe — pro bližního, o změně osudu — Arbuzov už dávno, téměř před 40 lety, vyřadil ze hry. Co teď? «Jen se neboj být šťastný, můj ubohý Marat» — tato jemná, zoufale bezbranná slova Liky ve final v představení BDT už například neexistují.Prostě neexistují. Vystříhnout.
Místo slov je tu scénografie od Emila Kapelyush. Prázdná scéna s dlouhými, silnými dvojitými dveřmi starých petrohradských domů. Se zvonovými knoflíky zkroucenými z let, se starými poznávacími značkami, tabulkami se jmény obyvatel, tyto dveře, jako časově označené náhrobky, jako časově označené náhrobky, okamžitě připomídíčáváçý.
Ale umělci, kteří hrají v této mluvící scénografii v milostném trojúhelníku, neříkají žádné z témat deklarovaných hrou.Neexistuje žádná válka, žádná láska, žádná lítost.
Леонидик (Семен Мендельсон), přestože mluví přesně podle textu, se nestává pasivním, ale negativním hrdinou. To je úžasně nepříjemný člověk. Nestačí, že je pokrytec — je hnusný a nechutný ve své opatrné, urážlivé, nějaké patologicky vtíravé připoutanosti k Likovi. Je to podnikavý zloděj, který ukradl štěstí někoho jiného, žije na úkor někoho jiného a život někoho jiného.
Plachá Lika (Александра Куликова) по blokádní zimě je jakousi křišťálovou dívkou, milá a něžná, ale i v hezkých šatech je tak obyčejná.Rozcuchaný, vždy ustaraný, nyní odvážný trikolák, nyní rozrušený, jako zlobivý školák Marat (Руслан Барабанов).
Nejprve vás překvapí, že v této inscenaci není herecké centrum. Nikdo nenese moc. Пак si uvědomíte, že neexistuje žádný soubor ani týmová práce mezi umělci. Velmi brzy si uvědomíte, že účinkující nechápou, proč jsou vůbec na jevišti.
Všechna slova Arbuzovovy hry jsou pro ně prázdnými zvuky. Do každého nového kola životů jejich hrdinů (blokáda 1942, euforie 1946, tání 1959) vstupují herci jako ze skříně, kam narychlo obléknou něco falešného ze znamenéry velké.Oblékli si to, vyskočili na pódium a nevšimli si, že „se uvolnil knír“.
Hrají každý den, šplhají po horní vrstvě textu, aniž by zdůraznili jedinou myšlenku na dramatika. Hrají jakoby teze svých hrdinů, které zůstávají na úrovni tezí, se nerozvíjejí, dokud nevznikne obraz.
А. Куликова (Лика), Р. Барабанов (Марат). «Můj ubohý Marat». BDT je. Г. Товстоногов. Фото С. Ионова
.V roce 1959 je hrdinům hry asi 35 let. Únava života v pětatřiceti letech byla v té poválečné generaci oprávněná.Ale dnes je 35 let — rozkvět. Před námi však — mučení, zmáčknutí životem, přehnaně vážní, nudní lidé. Ti, kteří se zradili a smířili se zradou. Ve final představení Leonidik, který se najednou stal rozhodným a obchodním, odejde, Marat uteče, aniž by se pořádně vysvětlil, a na jevišti zůstává jen zmatená Lika. Osamělost je přirozená, protože ve hře Jevgenije Semjonova není nikdo schopen převzít odpovědnost za druhého, zde je každý sám za sebe. A pravděpodobně proto slova o „štěstí“ z této inscenace z nějakého důvodu mizí.Hrdinové stále nemohou, nemohou, nemohou a nejsou připraveni být šťastní.
№«Бедный мой Марат» Андрея Прикотенко — все хорошее, что есть. Дослова нахлась. Zde mluví nahlas, chodí hlasitě a obecně vydávají hluk.
První dějství hry je vytvořeno z hypertrofovaného hraní do útlého věku. Vysídleno vychloubáním, nudlemi, škádlením, manžetami a líbáním. O citlivosti, která je vždy lepší a klidnější pro srdce schovat se za bláznovství a klauniádu. Главные поставки (velmi dospělí herci) se prezentují právě jako děti, které si v rodině hrají ze všech sil (dokonce aktivně prokazují tělesnost), hádají se, vyměňují a mankés.Марат (Антон Багров) и Лика (Ульяна Фомичева) spí v «domě» — kredenci s otevřenými dveřmi. Každý spí na vlastní straně, ale všichni stejně — бок по боку, сполу, бок по боку. Пак se mezi ně ale vejde třetí osoba. Zvláštní, na rozdíl od kohokoli jiného jménem Leonidik. Леонидика грайе téměř nejodvážnější herec petrohradské scény Александр Кудренко.
Distribuce rolí v této inscenaci není zpočátku zcela jasná: u každého herce textura jako byla v rozporu s přiřazeným obrazem. Стейне яко йсме были йедноу зматени, кдыж йсме се дозведели, е Фоменко в «Невесте» даль Евгений Цыганови роли не Паратова, эле Карандышева, так ясме нейпрве наразили на мышленку.
Je zřejmé, že Kudrenko bude hrát roli «hrdiny Sovětského svazu Marata Jevstigneeva» яко рукавице. В так очевидны роли вшак нема со делат. Koneckonců, co je obvykle Marat? Je to fanfára a klaun, zdá se, že vždycky na všechno plivne, ohrne nos, nadává. Je navždy uvězněn v nesmiřitelné době oslského dospívajícího maximalismu a pro svět neviditelných slz. Ale s jeho fanfárami a vynálezy je stále jako na dlani — silný muž, který se bál skvělého pocitu.
Леонидик нет так ясный.Má dvojité, dokonce trojité dno. Slzy Leonidika jsou světu viditelné jen proto, že je neskrývá. Možná to neskrývá, protože je provokatér, nebo možná proto, že se již nelze skrývat. Možná za těmito jeho slzami — docela zahanbenými, na pokraji zoufalství? A tento jeho příběh o matce, kterou si vzal jeho nevlastní otec — drama, které se přímo přímo před Leonidikem při hlasitém vyslovení Maratovi a Likovi blíží život? Nový milostný trojúhelník je ještě bolestivější. Ne, s Leonidikem není všechno tak jednoduché.Bůh ví, kdo je, tento nejtišší nalezenec — zamumlaný muž, který vytrhl štěstí někoho jiného, nebo hromosvod, oběť, strážný anděl tohoto směšného, trapnéříbého milostného?
Можна перейти к другому в подъезде Прикотенка справнейши. Леонидик себе на jevišti objevuje v červeném spodním prádle (такие печальные матки в СССР носилы дети под клапанами) спортивные игры. Má velkou, širokou, ztracenou tvář, není dítě, ale dokonce ani nemá muže, ale jako starý muž. Padne na podlahu a něco vytáhne falešným, falešným hlasem uplakaného a zlatonkáře.Fušuje s velkými rty, šilhá pohledem, vzlyká. Ве své vlastní pošetilé hře на vždy nešťastného Leonidika se hrdina Kudrenko ukáže být ještě větším Maratem než sám Marat. Svého rivala překonává v «neplechu». Я на je korektorem pocitů, ale není tak obyčejný jako romantik jako slavný Hrdina Sovětského svazu Evstigneikin. Ne, máme před sebou úkryt mimo třídu. Kdo předem předpokládá vývoj událostí této vadné lásky. Ale přesto se chce kousnout do rtu a zkusit štěstí. Leonidik je zde tragická postava, a priori odsouzená k neúspěchu, ale nevzdávající se lásky.Na rozdíl od Marata, ani s rejstříkem klaunských triků (умелец мистровски розеграва алкохолизма свехо хрдины), никды невыпада яко клаун, але выволава симпатии.
U Prikotenka, stejně jako u Semjonova v BDT, Marat uteče od Liky jen ze zbabělosti. A také proto, že ji nepotřebuje, tuto Liku, během blokády nic neměli, nebylo ani poté, a pokud ano, pak už na všechno dávno zapomněl.
А. Багров (Марат), А. Кудренко (Леонидик), У. Фомичева (Лика). «Můj ubohý Marat». «Úтулек комика».Фото И. Андреева
Obecně Плати, že při představení Prikotenka není nejdůležitější Лика себе svou rozsáhlou, neuspořádanou ženskostí, s nadměrnými patetickými gesty, с neklidem ТЕЛА, нэ Марат — hlasitý, dlouhotrvající, který се ро Padu zřítí делать bytu Dlouhé odloučení, vždy nevhodně, яко nějaká skrytá služební cesta — v reliéfu falešných antén, v honosně nataženém kožešinovém klobouku — poraženým vítězí Leonidik. Tenhle — promiň, křivý, klaunský — miluje.
Arbuzov je nazýván autorem melodramů.Ale když se nad tím zamyslíte, Arbuzov toho má příliš — na rozdíl od žánru. Koneckonců nelze říci, že by se jeho postavy zabývaly «melodramatickým» obchodem — vyšíváním vlastního osobního štěstí. В его власти не существует жадный смышленый свет, жадна гармония позитивный постав, нарушена «падучем». Jeho hrdinové nevybavují život, ale snaží se uniknout z jeho uspořádání, jeho nejtiššího, klidného proudu, uniknout, schovat se a oprášit ho. Toto chování, hloubka citu, tento druh nativity и добросердечность jsou vlastnosti minulého století, nikoli současného.Hrdiny Arbuzovových ее jsou stvoření, která jsou trýznená, nespokojená sama se sebou, hodně mluví, spěšně, ale ještě víc — nedohráli, mlčí.
Dnes je ale těžké hrát příběhy o péči, porozumění, o citlivosti. Příliš mnoho «Maratů» utíká «stavět mosty». А — неврачей се. Proto se «Můj chudák Marat» стал více stává příběhem o sobectví. To je spíš jako pravda.
Dramatické umění Евгений Шварце. Pohled z 21. století.
V roce 2016 dosáhl Евгений Львович Шварц 120 лет.Na jeho jméno se dlouho nezaslouženě zapomínalo, knihy s jeho díly nebyly přetištěny a to, co bylo vytištěno, se na polici s knihami posunulo hlouběji.
Mezitím lze E. Schwartze právem nazvat «léčitelem lidských duší», protože dal čtenářům a divákům příležitost ponořit se do smyslu života («Pro co žijete? Pro zivota?», «Pro co žijete? . Jeho hry jsou pro děti, ale nejen, a možná ne tolik pro děti. „Pokusil se dotknout každého“, píše M. Sinelnikov v článku „O kráse lidských tváří“ (6, s.369).
Драматические умения и комплексные другие литературы с властными конкретными властями, vyžadující čtenáře, vážného, přemýšlivého, náročného. Pro autora dramatického Дила JE velmi obtížné nenechat nás lhostejnými, zapojit nás делать života ostatních Лиди, Hrdinů Hry, тейк způsobit emocionální povznesení, «probudit се, vytáhnout г Крови každodenního života, dřímající яко oheň стручок popelem, Naše pocity myšlenky, zbystřete JE , rozněťte je, dejte jim kognitivní sílu … »(1, с. 36).В томто охледу W. Channing, американский казатель и специалист 18. — 19. století, dobře řekl: «Každý člověk je celý svazek, jen když víte, jak ho číst.» E.Shvar se visibleně pokusil „přečíst» najít „něco živého“ a, jak říká Vědec z hry „Stín“, „dotknout se rychlého a je to“.
Schopnost „nejhůře zasáhnout“ vlastnila a stále vlastní hry E. Schwartze a on sám, jako skutečný talent, nás nutí jasně, obrazně si představit ty lidi, kteřízzužiton do co je nejdůležitější, vyhodnoťte je sami, bez výzvy: koneckonců komentáře ve hrách jsou zpravidla omezeny na минимум.
Touha věnovat se divadelnímu umění se u E. Schwartze objevila během let studia na právnické fakultě Moskevské lidové univerzity. Шанявский на почте 20. Столети. Zpočátku to bylo něco nevědomého, vzdáleného, ale rozhodnutí se ukázalo být neotřesitelné, přestože v té době ještě nenapsal ani jeden řádek a písmena rukopadaju.
E. Schwartz ve svých denících píše: „Dětství a mládí jsou osudové časy. Uhádnuté právo určuje celý život.«A zdá se nám, že sám svou cestu určil správně. Волба была проведена. Nezbývalo než si uvědomit, co bylo pojato, říci své závažné slovo v literatuře.
Později, ve 40. letech, dostal Schwartz nápad na hru «Létající Holanďan», который написал нереализовал. Ale mimo jiné pracovní poznámky pro tuto hru zůstala báseň, která nepochybně odráží pozici E. Schwartze:
Bůh mi požehnal, abych šel
Nařídil Brest, nemyslevel17 požehnal
, nřídil požehnal, nřídil požehnal, nemyslevel17 pozici 900, nemyslel17 pozélji 900, nemyslevale17 mi calex, 900 .Chodím v deliriu, ale nerozhlížím se kolem,
Abychom neporušili Boží příkaz,
Aby místo zpěvu nevyl jako vlk,
Aby se tlukot srdavedce ve strachuzastuze.
Jsem člověk. A dokonce i slavík
Zavírá oči a zpívá ve své divočině. №
Dramaturgie E. Schwartze se zrodila v drsné atmosféře 20. — 30. let, kdy byla dětská literatura vnímána jako podezřelá, a „odpůrci antropomorfismu (obdarování hmotní rojtémés? lidskými vlastnostmi), tvrdili, že i bez pohádek má dítě potíže с poznáváním světa.«Ale pro sebe se spisovatel rozhodl:« Je lepší psát pohádky. Není to svázáno důvěryhodností, ale je tu více pravdy »(5, с. 6).
Вшечно зачало Г.Х. Andersenem, C. Perraultem и липовыми pohádkami. E. Schwartz dovedně využívá scény známé z dětství a vytváří vlastní originální hry s živými jevištními postavami.
«Андервуд» — это все, что вам нужно, чтобы вернуться в город, 1929 г. Настудовало Ленинградское дивадло младенце. О této inscenaci Schwartz напсал: «Попрве в животе там зазил, ко е úspěch… Был jsem ohromen, ale pamatoval jsem si zvláštní, poslušnou animaci publika, bavilo mě to … byl jsem šťastný “(5, s. 321).
Už tehdy byl Schwartz na sebe velmi náročný, neustále v něm bojovaly pochybnosti o jeho talentu. Po úspěchu Underwooda uběhlo trochu času a „život pokračoval, jako by nebyla žádná premiéra. A podle mých zkušeností se zdá, že nic nebylo přidáno. Новые хри жсем се уял яко првни — а так челы живот »(5, с. 322). Nepochybně takový přístup k jejich práci budí respekt.
V říjnu 1933 se uskutečnila premiéra filmu «Поклад». Akce se odehrává v horách, kde studenti pomáhají dospělým najít opuštěné měděné doly. Úspěch byl neočekávaný a úplný. В „Literárním Leningradu“ se objevil suterén: „Divadlo mládeže našlo poklad“ (5, s. 395).
A pak se jeden po druhém zrodily přepracované přepisy: «Nahý král» (1934), «Červená karkulka» (1937), «Sněhová královna» (1938). Ale známí hrdinové pod perem E. Schwartze získal nové funkce a snadno zapadl do kontextu moderní doby.Například Atamansha ve «Sněhové královně» říká: «Děti musí být hýčkány, pak z nich vyrostou skuteční lupiči.» Nemyslíte si, že je to nyní relatední, v 21. stoletís? !?
V roce 1940 vytvořil E. Schwartz hru «Stín». Je plná ironie, důvtipu, hluboké moudrosti a lidskosti, «svádí … sem tam klouzající hluboké filozofické myšlení, oblečené do Elegantní podoby pohádkového vtipu» (5, s. 739).
Příběh zahrnuje problémy, conflikty a samotná atmosféra dramatu je dosti «vážná», «dospělá».Hrdinou příběhu je vynalézavá duše, «jednoduchý, naivní člověk», jak je Vědec certifikován svými vlivnými nepřáteli (což mimochodem vidí jako nebezpečí pro sebe). Může být zařazen mezi galaxii litterárních výstředníků a dokonce spojen s určitými výhradami ke stejnému Chatskému, Hamletovi, Donu Quijotovi. Кристиан Теодор, doporučovaný яко přítel samotného Андерсена, «nevyhrál sebevědomé vítězství над Stínem, tímto stvořením obíhajícího světa, ztělesněním starožitností» (3, с. 763), jednoduše uprchl г bývalé pohádky- pohádková Země, Magie ustupovala KDE před realitou, napodobovala, přizpůsobovala se jí.В этой земле пршатели зрадили пршателе, триумфально проложили себе дорогу. Vědec opouští zemi se závěrečnou poznámkou: «Annunziata, jdeme!» Простипоминает vůbec optimistický Chatského výkřik: «Kočár ke mně, kočár . Mnoho z toho, co hrdinové tohoto díla říkají, můžeme dnes snadno aplikovat na náš život.
Напишите слово Vědec vůbec neztratila na aktuálnosti: „Vaše země — běda! — подобное всем земим света.Bohatství a chudoba, ušlechtilost a otroctví, smrt a neštěstí, rozum a hloupost, svatost, zločin, svědomí, nestoudnost — все это так úzce mísí … ». Lidé jako novinář Caesar Borgia ze stejné hry se u nás setkávají poměrně často. «Chci moc, čest a strašně mi chybí peníze». Pro tajemství svého úplného úspěchu jsem připraven na všechno, «říká tento hrdina».
Můžete dosáhnout úspěchu v životě, stoupat po kariérním žebříčku různými zpsoby, včetně způsobu, jakým Majordomo mluví, a učit svého asistenta: „… moje spodní část zad se sama ohýbá, když se blíží vysokí lidé. Stále je nevidím a neslyším, ale už se klaním. Proto mám na starosti já. «Velmi známá situace!
Ministr financí má zcela jasnou pozici: „Obezřetní lidé převádějí zlato do zahraničí a zahraniční podnikatelské kruhy se obávají svých zahraničněch důjvád a převádějí zlato do zahraničí a zahraniční podnikatelské kruhy se obávají svých zahraničněch důjvád a převádéjí a přívád. Tak žijeme. «Změny nejsou zahrnuty v plánech úředníků, nemohou to ustát, jak uvádí stejný ministr.
Každý se bojí expozice. Напр.Vévodkyně si při královské večeři nacpala do rukávů chlebíčky, kotlety, koláče a další jídlo; Hraběnka šetří peníze a celý měsíc večeřela na večírku a baronka pro hosty vyrobila KUŘECÍ řízky z KONINY. Samozřejmě to může ovlivnit vaši pověst. Ačkoli co můžeme říci o stavu, ve kterém básník připravuje uvítací řeč pro krále, kde jsou poskytovány otázky a … odpovědi na ně (!?), A král věříší. Všichni ostatní jsou k ničemu dobří, my jsme skvělí. «Tady musíte souhlasit, zavání to nacionalismem!
Královo setkání s davem nedobrovolně připomíná setkání našich občanů s vysokým vedením.První ministr otevřeně varuje: „Můžete otevřít ústa, jen abyste mohli křičet„ hurá “nebo zpívat chorál.“ Je zde jasné povznesení osoby u moci. Tentýž první ministr říká: „On (král) je najednou tak blízko tebe. Je moudrý, je zvláštní! Ne jako ostatní lidé. А таковый зазрак пржиродий наверху два крокы од вас. Žasné! «
O činovnících ve hře« Stín »se říká, že je« nezajímá všechno: život, smrt a velké objevy «jsou« strašnou silou ».Schwartze i nyní je to velmi problematické u lidí jednoduchých a naivních, kteří jsou často považováni za horší než vyděrači, zloději, dobrodruzi, mazaní aiskantní. Tak se dívali na hrdinu hry «Stín» vědce, který nemohl sledovat tento šílený, nešťastný svět skrz prsty, nemohl se všeho vzdát, jak mu doktor poradil. Hrdina o Vědečkovi říká: „Je zdravý. Ale věci nejdou dobře. A pjdou ještě hůř, dokud se nenaučí dívat se na svět skrz prsty, dokud se všeho nevzdá, dokud neovládne umění pokrčit rameny.«
Vědec má svůj vlastní názor:« Nevěř ničemu — ale tohle je smrt! Почопить все такое смрт. Všechno je lhostejné — ale tohle je ještě horší než smrt! «
AP Čechov o tom napsal:« Lhostejnost je ochrnutí duše, předčasná smrt. »Bohužel i dnes existuje mnoho lidí, kteří se opírají o vnější problémy spojené se životem společná. Je velmiiskantní narušit jejich mír, můžete se dostat do nepříjemného příběhu.
Začala Velká vlastenecká válka. Během obléhání Leningradu byl E.Schwartz přidělen do Radio Center. Kniha o práci tehdejšího rádia říká: „Příběhy a skici Jevgenije Schwartze byly nejzajímavější a nejvýznamnější. Každá návštěva rádia tohoto velkého umělce se stane událostí … Kolem E. Schwartze vždy vládla atmosféra tvořivosti a dobré vůle. Zahrnutí takových příběhů dramatika jako «Ministrov sen», «Diplomatická konference», «Spojenci» do Radio Chronicle учитывает дальнейшие материалы kroniky náročnějšími. Hořce a vtipně napsal Э. Шварц «Добродружество нашего дома» (5, s.733).
Uvedená díla spisovatele bohužel nejsou většině moderních čtenářů a diváků známá.
Začátek vlastenecké války Schwartz «označuje» hru «Pod lipami Berlína», napsanou společně s M. Zoshchenkem. Během válečných let vytváří hry «Jedna noc», «Vzdálená země» и další. Гра «Jedna noc» была изменена на uvedení ve Velkém dramatickém divadle v roce 1942, ale nebyla uvedena. Sám Schwartz s hořkostí napsal: «Nejsem nijak zvlášť zvyklý na to, že jsou moje hry inscenovány» (4, s.6).
V roce 1942 spisovatel odjíždí do města Kotelnich v Kirovské oblasti, poté do Orichi, kde byly umístěny dětské instituce evakuované z Leningradu. Materiál byl shromážděn a v září téhož roku dokončil E. Schwartz práci na hře „Vzdálená země“, uváděné později v mnoha divadlech mládeže.
В начале 1944 года была подтверждена грация брошюры «Драк», была неколик дезетилета «Влечена», была одна странность с жидкостью и заказом. Koneckonců, zabití Draka je pokusem o samotnou moc! Byla to pohádka, ale byla klasifikována jako «škodlivá pohádka».Škodlivý a nebezpečný. Автор nikdy neviděl svůj výtvor v tisku.
Obecně se uznává, že hry «Nahý král», «Stín» и «Drak» představují trilogii, která je reakcí Schwartze na totalitní režim. Je však třeba si myslet, že Schwartz v žádném případě nemířil na Stalina, zejména proto, že „téma — maniak v hlavě státu — aplikované na SSSR dosud nemělo veřejné. Доводность специализации спочива в аполитичности иего хрдинů, протозе гласайи вечне законы добры, ласки, пржателства, правды.Každá normální společnost by měla usilovat o triumf těchto zákonů. Hrdina hry «Nahý král» Христианская звезда: «Síla lásky překonala všechny překážky … Pozdravte lásku, přátelství, smích, radost!» Это слово должно быть таким релевантным для наши добу, nšičátá jsouvané.
Když se svého času v souvislosti s různými Translateacemi jedné z jeho her zeptal slavného anglického dramatika Бернарда Шава, jaké bylo jeho vlastní přesvědčení, odpovědědánvast.Mám přesvědčení svých postav … »(1, с. 33). Tato slova lze přičíst E. Schwartzovi, i když nepochybně měl své vlastní přesvědčení. Myslíme si však, že tato slova lze интерпретировать так: «Jsem dramatik a při vytváření různých lidských postav je musím zobrazovat s největší objektivitou, uvěžížitelnostý objektivitou.
«Skutečný člověk je ten, kdo vyhrává,« říká o Scientistovi hrdinka hry zpěvačky »« Тень »Юлия Юлия. Věříme, že jde o samotného E.Schwartze a obecně o lidi žijící s mírem a dobrotou v duši.
V roce 1947 se dětské divadlo seznámilo s hrou Schwartze «Ivan poctivý pracovník». V archivech se zachovaly jeho dvě verze. Navzdory skutečnosti, že na počátku 70. let byla projednána na zasedání umělecké rady, byla přijata k nastudování, ale bohužel nebyla uvedena.
V roce 1949 napsal Schwartz hru První rok. По opakovaných úpravách dostal název «Příběh mladých manželů».
O usilovné práci E. Schwartze na jeho dílech svědčí fakt, že například scéna setkání převlečené princezny s medvědem (hra „Medvěd“, jejíž první dějství dějství»Tuto hru jsem velmi miloval, v the last době jsem se jí dotýkal opatrně a jen v takových dnech, kdy jsem se cítil jako člověk,» napsal Schwartz ve svém Deníku 13. května déběží do jázev. «Веселые знаки», «Послушные знаки», «Шилены черодей», «Незбедные знаки» и «Великий зеленый знак», «Выстижный знак».
V roce 1924 se С.Я. Маршак стал учителем Э. Шварце. Кдыж хо млады списователь послоучал, зачал розумет „як псат а со псат… když je dílo hotové, když se stalo objevem, kdy může být publikováno “. Маршак дослова «втлоукл до студента водоми, же праце на рукописи и вези божьего виднаму» (5, с. 88).
Velký respekt vyvolává takový charakterový rys E. Schwartze, jako je upřímnost, se kterou o sobě píše: „Nevím, jak má фунговат skutečný profesionální spisovatel letěj necítítí necítítíe Každou novou věc začínám jako první “(5, с. 14, 22, 25). A zároveň — víra, že „všechno bude v pořádku“. «Co když bude život jednodušší?» Co když začnu pracovat v řadě, ve velkém a úspěšně? Co když brzy nezemřu a budu mít čas dělat něco jiného? «(5, с.24). Existuje nyní mnoho lidí, kteří po sobě chtějí zanechat něco trvanlivého a zásadního?
Evgeny Schwartz šel celý život na «svobodu umělce» a poté, co v prosinci 1956 navštívil výstavu P. Picassa, napsal: «Dělá si, co chce», závidí mu «svobodu». Interní. «(3, s. 764).
Schopnost dramatika je do značné míry dána tím, jak obratně a rafinovaně používá jazyk, který vyžaduje přesnost a pokud možno hustčnost. „Musí být podřízeno hlavnímu úkolu — подпоровать розовой акце, vyjadřovat pocity a myšlenky, stav mysli a záměry postav v různých směrech zápletky“ (1, s.90).
Pokud jde o dramaturgii Schwartze, tato Definice dokonale charakterizuje jazykový způsob jeho her, protože je v jednotě s jejich ideologickým a obrazovým obsahem. Jazyk zde slouží „a nelže, jako modelky ve vitríně. Slouží, jedná … Cítíte a chápete, že je vzácný, živý! «(2, с. 31).
Příběhy E. Schwartze se vyznačují významem obsahu, čistotou morální atmosféry. Pod perem spisovatele získává nenávist ke zlu a násilí, láska k dobru a svobodě novou kvalitu a novou barvu, jasně a hluboce ladí s myšlenkami našich současníků.
Schwartzovy pohádkové obrazy mají „психологическая глубина, пластичность, объект, реалистичность и надежность” (5, s. 185).
Ideologický obsah, realistická plnokrevnost činí z her E. Schwartze stejnou měrou majetek mladých i dospělých diváků.
Mladý divák v nich najde romantiku zázraků, poučí se od nich o dobru a zlu. Poskytnou dospělému jídlo k zamyšlení nad problémy naší doby.
Na své 60. narozeniny obdržel Evgeny Schwartz více než dvě stě telegramů od spisovatelů, umělců, umělců, v nichž mu byla vyjádřena vděčná slova „dobrý čarodova nápsej“, jF.IG Ehrenburg srdečně blahopřál „úžasnému spisovateli, jemnému k člověku a zlému ke všemu, co zasahuje do života“. Зощенко, где был пршитомен вырочи Э.Л. Шварце, 20. Ржийна 1956 в Доме списователей. Маяковский ве svém uvítacím projevu řekl: «Za ta léta jsem na člověku začal oceňovat jeho mládí, ne Celebritu, ne талант. Vážím si slušnosti na člověku. Jsi velmi slušný člověk, Женя! «(7, с. 142).
V roce 1957 mu II Shneiderman, shrnující životní aktivitu E. Schwartze, napsal v dopise:„… Ale vidět život, být tak střízlivý — это удржет víru v dobro, то есть, чтобы pouze velkým lidé. Nebo opravdu prostí lidé, na kterých spočívá celý život. Máte obojí, srdce obyčejného člověka, талант великого мужчины. Je snazší žít ve světě, když víte, že existují lidé jako vy. “
Dostáváme se hlouběji a hlouběji do díla Evgeny Lvovich Schwartz a upřímně potvrzujeme platnost těchto slov.
Chápeme, že předložená studie dramatu E. Schwartze není zdaleka dokončena. Na tom, aby jméno talentovaného spisovatele zaslouženě zaujalo své místo mezi klasiky ruské literatury, je ještě třeba udělat mnoho práce.
Seznam použité literatury.
1. Апушкин Я.В. Dramatická magie. — М .: «Молодая гвардия» 1966.
2. Osnos Y. Ve světě dramatu. — М .: Sovětský spisovatel, 1971.
3. Ruští spisovatelé 20. století: bibliografický slovník / Ch.Red. комп. П.А. Николаев.-М: Велка руськая энциклопедия; Свидание — АН. 2000.
,4. Symfonie rozumu. Aforismy a výroky domácích i zahraničních autorů. Складба В. Воронцова. -M., «Mladá garda», 1976.
5.Шварц Э.